Vychovat slušné a zdvořilé dítě, je samozřejmě cílem každého rodiče. Cest, jak tohoto dosáhnout, je mnoho. Rady odborníků v posledních letech zní ale jednoznačně. Prostými příkazy, co má dítě v rámci slušného vychování zopakovat, aniž by o tom bylo vnitřně přesvědčeno, dosáhneme pravděpodobně něčeho zcela jiného. Čeho?

·         Dítě bude vědět, co je slušné v danou chvíli říci, ale zcela do pozadí ustupuje, proč to vlastně dělá. Učíme tím dítě být pokrytecké, protože pouze opakuje slova bez vnitřního přesvědčení.

·         V dítěti budujeme přesvědčení, že my (dospělí) víme prostě líp, co je pro něj v tu chvíli dobré říct. Stupeň samostatného uvažování a sebevědomí dítěte tedy dostává na frak.

Lze dokonce říci, že tímto přístupem můžeme dlouhodobě dosáhnout úplného opaku, než jsme původně zamýšleli. Dítko začne slova, která mají být symbolem slušnosti vůči okolí, nenávidět. Přestane chtít dělit se s kamarády, pomáhat jim nebo omlouvat se za své chyby.

Existuje tedy správná cesta, jak vychovat ohleduplného a zdvořilého člověka, aniž bychom pošramotili jeho osobnost? Ano, a je vlastně jednoduchá, avšak plná trpělivosti a vnitřní důvěry ve vaše dítě.

Dítě se rozvíjí a mění každým dnem. A stejně jako se naučilo chodit nebo mluvit, naučí se i společenskému chování. Klíčovými slovy v tomto rozvoji jsou respekt, láska a důvěra. Důvěra v to, že dítě se chová v danou chvíli tak, jak nejlépe na svém stupně vývoje umí.

A především verba movent, exeplma trahunt tedy slova hýbají, příklady táhnou, takže buďme svým dětem pozitivním příkladem!

Děkujme, prosme, zdravme, chovejme se laskavě a ohleduplně ke svému okolí, a to nejen k dospělým, ale i k dětem! A čiňme tak opravdově, nejen proto, že je to zdvořilé a že se to má. Vyjadřujme svoji vděčnost k životu, ke každému jeho okamžiku, ke všemu, čeho se nám dostává. Protože dítě si osvojí to, co slyší, vidí a zažívá kolem sebe.  Buďme prostě takoví, jakými chceme mít své děti.