Představte si velkou halu. Ne, nemusí jít o nějaký zvláště velký objekt. Stačí velká hala v rodinném domu, nebo obývací pokoj, na kterém architekt nešetřil na prostoru. A v tomto prostoru, od podlahy stoupá až ke stropu válec vřetenového schodiště.

Vřetenové schodiště může mít, kromě estetické funkce i funkci konstrukční. Její centrální válec, může být vyroben tak, že bude zároveň oporou pro vyšší podlaží. Bude zkrátka fungovat jako jakási podpěra. Schodiště, které se bude kolem tohoto sloupu vinout, se tím pádem stane jen jakýmsi logickým využitím nosného prvku domu.

Vřetenové schodiště je, přesto, že na první pohled působí jednoduše, velice technicky náročná konstrukce. Vše musí být naprosto přesně vypočítáno a sestaveno. Vřeteno omyl neodpouští.

Jak již bylo výše uvedeno, centrální sloup, osa vřetenového schodiště je vyrobena většinou ze železa. Může ale být použitá i leštěná, nerezová ocel, nebo speciální dřeviny.

Schodnice vřetenového schodiště mohou být vyrobeny rovněž z mnoha druhů materiálů. Ten však musí být houževnatý a pevný, neboť je uchycen jen na vnitřní straně, u centrálního sloupu. Opět se může použít železo, nerezová ocel, i dřevo. Pokud má stavitel požadavek, aby schodnice byly vyrobeny z plochého skla, řeší se to obvykle tak, že se skleněné desky položí na rám, zkonstruovaný z leštěných nerezových prvků. Předejde se tak prasknutí skla po větším zatížení.

Vřetenové schodiště je rovněž vybaveno zábradlím. To je uchyceno přímo ke schodnicím, takže působí dojmem, jak by se vznášelo ve vzduchu. I na zábradlí vřetenového schodiště lze použít jakýkoliv pevný a houževnatý materiál. Nejpopulárnější však zůstává dřevo. Výroba zábradlí k vřetenovému schodišti je kapitolou sama pro sebe. Zábradlí je totiž vyrobit tak, aby volně položené na zemi připomínalo vzdáleně šponu, vznikající při soustružení železa. Dřevěné madlo se tak většinou lepí z mnoha kratších dílů. Když se to ale umí, výsledek stojí za to.