Podoba Internetu byla na konci 90. let, kdy se masově šířil do našich domácností, docela jiná. Seznam.cz byl opravdu seznamem odkazů na státní podniky, instituce, organizace a podnikatelské subjekty, které byste napočítali pomalu na prstech obou rukou. Největší objem pak zaujímaly osobní stránky nadšenců HTML kódu, kteří se prezentovali podobně, jako dnes lidé na sociálních sítích. Internet zkrátka sloužil pro pobavení a měl teprve proniknout do povědomí lidstva. Připojení k Internetu nebylo zrovna běžné a bylo především velice pomalé. Tomu také odpovídal objem přenášených dat, který byl mnohonásobně menší, než dnes.

Reklama na Internet pronikala zpočátku pomalu

Reklama na Internetu prakticky neexistovala. Webové stránky nebyly přesycené reklamou na kdejakou maličkost a lidé byli v tomto směru stále odkázáni na tištěné letáky, které se začínaly kupit v domovních schránkách. Reklama však do Internetu pronikala stále dravěji a na počátku nového milénia již byla jeho běžnou součástí.

Ne každá reklama se nám líbí

Reklamy jsou různé. Různě kvalitní a různě vlezlé. Některá reklama nás skutečně osloví a měli bychom si přiznat, že v okamžiku, kdy hledáme nějakou kategorii zboží, nebo konkrétní výrobek, může se skutečně hodit. S pomocí vyhledávačů a reklam nalézáme někdy to, o čem bychom vůbec mnohdy ani nevěděli, a z Internetu se stává komerční prostředí. Dnešní Internet už tedy není jen hračkou pro zábavu, jak tomu bývalo kdysi dávno před dvaceti lety. V současné době výzkum veřejného mínění potvrzuje, že reklama na Internetu je třetím nejobjemnějším nosným médiem reklamy na světě.

Otázkou zůstává, jakou formu reklamy použít. Reklamní fenomén by se měl posuzovat nejen z hlediska účinnosti, ale i etiky. Moudří lidé, kteří zastávání názor „zlaté střední cesty“ reklamu ani neodsuzují, ani nevychvalují. Bez reklamy bychom se neobešli, její informativní charakter je nesporný, ovšem webová stránka nabitá reklamou zleva, zprava, zespodu vyskakovacím bannerem, do toho zatemněná celá stránka velkoplošným sdělením typu: „Rychle si mě kup, nebo za hodinu už tento poslední kus nebude na skladě!“ jaksi přestává plnit svůj účel a znechucený potenciální zákazník utíká pryč. Někam, kde to tou reklamou zas tolik „nesmrdí“.