Putování po řekách na kánoi se stalo českým, potažmo československým národním hobby již za socialismu. Tehdy bylo spolu s folkovou muzikou a rockovými kapelami považováno za symbol vzdoru proti socialistickému zřízení, ale postupem času se tato činnost změnila v zálibu jednotlivců i zájmových skupin.
Nejčastěji jste se mohli s těmito lidmi setkat v blízkosti sjízdných jezů, které jsou vždy považovány za zdroj nesmírného potěšení, lze si na nich dokázat své vlastní kormidelnické schopnosti a zároveň si užít spontánní energii vodní masy. Za sjízdné jezy jsou považovány pouze některé typy se spádnicí pod velmi ostrým úhlem, kde voda svižně odtéká a netvoří nebezpečný vodní válec. S vodáctvím je bohužel spojována i řada smrtelných nehod, kdy lidé podcení sílu vodního toku, zvláště za vyšších průtoků.
Zapomeňte na lepení
Ještě před patnácti lety bylo poměrně nepsaným pravidlem, že součástí nutného cestovního vybavení byla lepicí laminátová souprava se skelnou tkaninou a epoxidovou pryskyřicí. Laminátový skelet byl poměrně křehký a i zdatný vodák se mnohdy nevyhnul kolizi s ostrými předměty pod hladinou. Dnes je situace mnohem snazší, na hladině většinou spatříte polyetylenová plavidla, která jsou vůči proražení trupu odolná, a jsou vyrobena jako výlisek z jednoho kusu plastu. Jsou prakticky nezničitelná, tím pádem se největší starost ohledně díry v trupu přesunula do oblasti sci-fi, anebo jen jako v představách úsměvných historek v duchu knihy pana Šmída „Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii“.
Ke štěstí stačí jen pár věcí
Při setkání s některými duchovně zralými lidmi nabudete dojmu, že ke spokojenému životu stačí mnohdy jen pár maličkostí. Tato filosofie často provází i milovníky outdooru a plavby po řekách. Nocleh pod plátěným přístřeškem má totiž své nezaměnitelné kouzlo, pohled na nebe plné hvězd vás může oslovit i na docela obyčejné karimatce a kromě základního ošacení a potravin není třeba do lodního vaku ukládat nic jiného. Ani chytrý telefon s navigací, fotoaparátem a mnoha aplikacemi.